16.1. Běžky na Cypress mountain

Zatímco minulý víkend jsme řádili na kajaku na řece Capilano, tenhle víkend zajedeme jenom o kousíček výš do hor nad Vancouver na běžky. Zde je jeden stupeň nad nulou, svítí sluníčko a sněhu ve vyšších polohách asi dva a půl metru, v nižších dostatek na běžkařskou stopu. Nám takovýhle počasí vyhovuje. Místní jsou ale hodně nervózní, protože se blíží olympiáda a poslední dobou moc nesněžilo. Zde na Cypress mountain mají proběhnout závody ve snowboardingu. Jestli teploty neklesnou pod nulu, nedá se připravovat ani umělý sníh.

Areál se skládá ze dvou částí - sjezdařské a běžkařské. Je tu desítky sjezdovek. Nejdelší má víc jak čtyři kilometry. Běžkařských tratí je tu skoro dvacet kilometrů a asi třetina je osvětlená, takže se dá jezdit na běžky i po setmění. Zároveň tu mají vyznačených deset kilometrů cest pro lidi na sněžnicích. V areálu jsou dvě "ohřívací" chaty, kde se může prokřehlý ztracený lyžař zahřát a načerpat další síly. Ještě jeden nepodstatný detail, celý areál je umístěný v lese úplně mimo civilizaci. V informační brožuře tu mají popsáno, co dělat, když potkáme medvěda. Nás to ale nemůže rozházet, protože přece každý malý dítě ví, že medvědi v zimě spí.

Vyrážíme do nejprudšího kopce v širokým dalekým okolí nabrat co nejdřív co největší výšku. V půjčovně nám dali běžky se šupinkama, který jsou ideální v tom, že do kopce nepodkluzujou. Díky tomu jsme nemusli ani mazat voskem. Za námahu při výstupu jsme náležitě odměněni nádherným výhledem na moře a ostrov Vancouver island. U nás je zvykem, že se k moři člověk jezdí opalovat, takže koukat na moře s běžkama na nohách je pro nás úplně nový zážitek.

Čím víc se vzdalujeme od parkoviště, tím krásnější a divočejší je příroda kolem. Zároveň bohužel klesá i síla signálu a já mám pohotovost. Třeba dneska nic nespadne. Přichází první kopec dolů. Šupinky na skluznici jsou sice do kopce vynikající, ale zdá se, že z kopce hodně nepříjemně brzdí... a taky vydávají srandovní zvuky.

Po chvíli se sklon kopce zvětšuje a stopa plynule přechází v takovou malou lehce zledovatělou sjezdovku. Šupinky teď už zběsile kvílí daleko vyšším tónem a o hodně hlasitěji. Začínáme litovat, že jich nemáme víc. Díky tomu, že jsme hned na začátku vystoupali hodně vysoko, zpátky to máme už jen z kopce. Nějak se nemůžeme shodnout na tom, jestli je to za odměnu nebo za trest. Dojíždíme až po setmění, takže s radostí využíváme zdejší osvětlení tratí.

Nezabloudili jsme, ohřívací chatu jsme nepotřebovali a medvědi zůstali zalezlí v brlohu. Ještě malá zastávka na vyhlídce, podívat se na noční osvětlený Vancouver a hurá do bytečku na čočkovou polívku, grilovanýho lososa a český pivečko.

______

Na Cypres mountain jsme byli i první víkend v lednu. Vydaji jsme se sem na sněžnice. Moc se nám to líbilo a už se těšíme, jak na sněžnicích vyrazíme doma na vandr.

9.1. - 10.1. Kajaky, bazén a řeka Capilano

Už dlouho jsme neseděli v kajaku. Rozhodli jsme se, že s tím něco musíme udělat. Internet nám prozradil, že ve Vancouveru se dá v zimě chodit trénovat eskymáky do asi pěti různých bazénů. Vybíráme trénink v Severním Vancouveru s naším oblíbeným kajakářským instruktorem Donem. Od nás je to přibližně 25 minut cesty autem. Trénink je každou druhou sobotu od půl osmé do půl desáté.

Vodní areál se skládá ze tří bazénů. Pro kajakáře jsou v jednom z nich vyhrazeny dvě dráhy. Sešlo se nás něco kolem deseti. Místa je tu dost. Super, eskymáky jsme nezapomněli. Z vedlejších bazénů nás chodí okukovat děti. Nejvíc se jim líbí fáze s hlavou pod vodou. Po vyčerpávajících dvou hodinkách boje se živlem si dáváme zaslouženou odměnu ve formě zdejší vířivky s vodou o teplotě 40 stupňů.

Po bazénu je na řadě společenská část večera. Jedeme spolu s Donem a dalšími kajakáři do blízké restaurace dát si něco malého dobrého k jídlu. Zaráží mě, že si všichni včetně řidičů objednávají pivo. Vysvětlují nám, že v Kanadě je to normální. Dechová zkouška tu probíhá asi takhle:

"Pil jste před jízdou?"

"Dal jsem si jedno pivo"

"Šťastnou cestu".

V Kanadě totiž nemají tak dobře rozvinutou hromadnou dopravu a do hospody daleko, takže se tu na pivo běžně jezdí autem. Věřím jim, ale stejně si objednávám nealko.

U večeře procvičujeme angličtinu. Don vlastní obchod a půjčovnu lodí, trénuje kajakáře a ještě stíhá trénovat hokejisty. Nenápadně jsme zabrousili na téma, kdopak asi letos vyhraje hokej na olympiádě. Navrhli jsme Donovi, že můžeme spolu sledovat finále Kanada - ČR a pak společně zapít naše vítězství. Zdá se, že jsme píchli do vosího hnízda. Bylo nám vysvětleno, že v Kanadě je úplně nejdůležitější hokej, pak hokej, pak hokej, pak dloooooouho nic .... a pak náboženství.

Někdo nadhodil, že se zítra jede zdejší řeka Capilano. Neváhám a domlouvám pro nás kajaky a podrobnosti, kam máme dojet. Na Capilano si brousíme zuby už od příjezdu do Vancouveru. Přes léto tahle řeka nemá vodu, ale na podzim a v zimě musí upouštět přehradu a pak je vody dost, někdy až moc. Jaký je právě vodní stav se dá sledovat zde: Capilano river. Zítra by měl být stav ideální - tři a půl až čtyři. Pod dva a půl se Capilano jet nedá a nad čtyřku už je to dost vostrý.

Vyrážíme ráno o půl desáté. I když je začátek ledna, ve Vancouveru není sníh. Teplota deset stupňů nad nulou. Co víc si přát? Ideální počasí na kajak. Tak trochu jako podzim.

Kontrolujeme stav vody. A sakra, čtyři a půl. To je o kousek víc, než ideální stav. Rada starších zasedla. Druhá alternativa je řeka Seymour. Nevíme, co zvolit. Don se pomalu rozhlíží kolem sebe. Jeho pohled se zastavil na mně s Lenkou. Zajiskřily mu očíčka a potutelně se usmál: "Capilano". Asi nám chce vrátit ten hokej..

Nasedáme u lososí farmy přímo pod přehradou. Dostat se k vodě znamená přelézt s kajakem dřevěný plůtek a sejít kamenitý svah. Stačí jeden pohled na řeku a je nám jasný, že to bude maso.

Nástupní místo je v mohutným proudu a hned následuje první peřejka s vlnou vyšší než sedící kajakář. Na prvích několika stech metrech řeka vtéká do kaňonu mezi skály, proud se zrychluje a vlny se zvyšují. Don jede jako první a ukazuje nám optimální dráhu. V tomhle proudu se každá chybička okamžitě projeví. Lenka eskymuje v druhé peřeji, já ve třetí. Jak jsme teď rádi, že jsme mohli eskymáky potrénovat včera v bazénu.

První třetina cesty byla nejnáročnější, dál už to jde. Ještě včera by se nám zbytek cesty zdál docela obtížej, ale dneska je to v porovnání s tím začátkem úplá brnkačka.

Jo, dali jsme Capilano!!!

Na focení nějak nebyl ani čas ani síla. Ukázka z Capilana je třeba zde. Natáčeno při stavu tři a půl: Capilano kamerou na helmě