16.1. Běžky na Cypress mountain

Zatímco minulý víkend jsme řádili na kajaku na řece Capilano, tenhle víkend zajedeme jenom o kousíček výš do hor nad Vancouver na běžky. Zde je jeden stupeň nad nulou, svítí sluníčko a sněhu ve vyšších polohách asi dva a půl metru, v nižších dostatek na běžkařskou stopu. Nám takovýhle počasí vyhovuje. Místní jsou ale hodně nervózní, protože se blíží olympiáda a poslední dobou moc nesněžilo. Zde na Cypress mountain mají proběhnout závody ve snowboardingu. Jestli teploty neklesnou pod nulu, nedá se připravovat ani umělý sníh.

Areál se skládá ze dvou částí - sjezdařské a běžkařské. Je tu desítky sjezdovek. Nejdelší má víc jak čtyři kilometry. Běžkařských tratí je tu skoro dvacet kilometrů a asi třetina je osvětlená, takže se dá jezdit na běžky i po setmění. Zároveň tu mají vyznačených deset kilometrů cest pro lidi na sněžnicích. V areálu jsou dvě "ohřívací" chaty, kde se může prokřehlý ztracený lyžař zahřát a načerpat další síly. Ještě jeden nepodstatný detail, celý areál je umístěný v lese úplně mimo civilizaci. V informační brožuře tu mají popsáno, co dělat, když potkáme medvěda. Nás to ale nemůže rozházet, protože přece každý malý dítě ví, že medvědi v zimě spí.

Vyrážíme do nejprudšího kopce v širokým dalekým okolí nabrat co nejdřív co největší výšku. V půjčovně nám dali běžky se šupinkama, který jsou ideální v tom, že do kopce nepodkluzujou. Díky tomu jsme nemusli ani mazat voskem. Za námahu při výstupu jsme náležitě odměněni nádherným výhledem na moře a ostrov Vancouver island. U nás je zvykem, že se k moři člověk jezdí opalovat, takže koukat na moře s běžkama na nohách je pro nás úplně nový zážitek.

Čím víc se vzdalujeme od parkoviště, tím krásnější a divočejší je příroda kolem. Zároveň bohužel klesá i síla signálu a já mám pohotovost. Třeba dneska nic nespadne. Přichází první kopec dolů. Šupinky na skluznici jsou sice do kopce vynikající, ale zdá se, že z kopce hodně nepříjemně brzdí... a taky vydávají srandovní zvuky.

Po chvíli se sklon kopce zvětšuje a stopa plynule přechází v takovou malou lehce zledovatělou sjezdovku. Šupinky teď už zběsile kvílí daleko vyšším tónem a o hodně hlasitěji. Začínáme litovat, že jich nemáme víc. Díky tomu, že jsme hned na začátku vystoupali hodně vysoko, zpátky to máme už jen z kopce. Nějak se nemůžeme shodnout na tom, jestli je to za odměnu nebo za trest. Dojíždíme až po setmění, takže s radostí využíváme zdejší osvětlení tratí.

Nezabloudili jsme, ohřívací chatu jsme nepotřebovali a medvědi zůstali zalezlí v brlohu. Ještě malá zastávka na vyhlídce, podívat se na noční osvětlený Vancouver a hurá do bytečku na čočkovou polívku, grilovanýho lososa a český pivečko.

______

Na Cypres mountain jsme byli i první víkend v lednu. Vydaji jsme se sem na sněžnice. Moc se nám to líbilo a už se těšíme, jak na sněžnicích vyrazíme doma na vandr.