14.8. - 16.8. Vandr kolem Hope

Opět balíme, tentokrát na vandr. Podle průvodce a mapy jsme si vybrali městečko Hope a jeho okolí. Přes internet objednáváme lístky na autobus Greyhound za 25 dolarů na osobu a jednu cestu (asi 400 Kč za 150 km). Kdybysme lístek objednali 14 dní dopředu, stálo by nás to polovinu.

V Hope jsme zapadli do prvního zařízení restauračního typu, alespoň vzdáleně připomínajícího ideální hospůdku pro začátek vandru. Na jídlo tu mají bohatý výběr: hamburger se salátem, hamburger bez salátu, cheeseburger, hranolky..

K jídlu dáváme pivečko a na závěr sladký zákusek.

Kemp ve městě zavrhujeme a pěknou noční procházkou se přesouváme do dalšího kempu 8 km za Hope. Bear spreje plně v pohotovosti. V jednom kopci se nám málem podařilo předběhnout kamion. S kopcem má evidentně větší problémy než my a to máme na zádech batohy.

V kempu mají umělý jezírko 20x20 metrů, kam chodí číňani za poplatek zkoušet chytat ryby. Stavíme základní tábor a ráno (rozuměj po obědě) vyrážíme do hor.

Zvolili jsme si nepoužívanou neudržovanou cestu proti proudu jedné říčky. Je to do kopce, převážně pořád hustým křovím, nalevo strmý svah nahoru, napravo strmý svah dolu. Kdyby se před námi objevil medvěd (že tu bydlí se dá lehce poznat podle typických hromádek), neměli bysme kam uhnout. Po dvou hodinách chůze si neradi začínáme připouštět i variantu, že by se medvěd mohl objevit i za námi a odříznout nám tak cestu zpátky do údolí. To by se nám pak naše procházka lehce protáhla. Variantu s medvědem před a za námi si radši nepřipouštíme vůbec. Máme přesně vypočítáno, kdy to otočit a vydat se na zpáteční cestu, aby nám nezapadlo slunce nějak nevhod. I přes pečlivé plánování stejně přicházíme do kempu až za setmění.

V neděli volíme adrenalinově chudší návštěvu tunelů staré vlakové tratě. Projektant pojmenoval zastávky podle Shakespearových děl. Tunely se jmenují Othello tunnels. Místní scenérie přilákaly dokonce i filmaře. Údajně se tu natáčel Rambo: První krev. Vlaková trať byla velice úspěšná. Po dokončení byla víc jak polovinu roku mimo provoz kvůli lavinám nebo sesuvům půdy. Některé části se mohly projíždět jen v noci, aby cestující netrpěli závratěmi. Nakonec trať radši zavřeli a postavili jinou.

Po cestě jsme narazili na strom s lískovýma oříškama. Nadšeně jsme se na ně vrhli. Jaké bylo naše překvapení, když nás zákeřně pobodaly. Mají tu na sobě ostny jako bodláky. Takový ostrý, malý a strašně špatně se vytahujou z ruky. Stejně jsme ten strom celej otrhali :)

Nemáme zpáteční lístek do Vancouveru a netušíme, jestli půjde koupit jinak než přes internet. Taky netušíme, jestli dneska večer ještě vůbec něco jede. Cedule autobusové společnosti Greyhound je pověšená nad místní veřejnou prádelnou. Je to místnost plná obrovských praček na peníze. Nějakej divnej pán od jedné pračky se s námi chtěl dát do řeči. Až po chvíli jsme pochopili, že je to prodavač. Úplně vzadu má okýnko, kam zalezl a prodal nám lístky. Asi v rámci úspor tu mají kombinovanou pozici - prodavač/pradlena.

Do odjezdu zbývá ještě víc jak hodinka. Na závěr dáváme večeři v čínské restauraci. Víkend hodnotíme jako velice úspěšný.

------------

Další fotky z vandru

1.8. - 13.8. Stěhování a zařizování bytu v Burnaby

Konečně se stěhujeme. V hotelu jsme všechno pěkně zabalili. Opět je toho víc, než jsme čekali. Nějak se nám ty naše věci rozrůstají. Na recepci radši objednáváme taxíka s pořádným kufrem.

Přijel pán s turbanem na hlavě a kufrem tak na dvě nákupní tašky. Jak do něj nacpal ty naše batohy a všechno ostatní, je mi dodnes záhadou.

Náš nový byteček je nezařízený. Máme ale štěstí, zrovna dneska se tu mění asi deset nájemníků a jedni po sobě nechali krásnou sedačku a krásnou velkou matraci. Všechno to vypadá jako by to právě přivezli z obchodu. Bereme. Jak si tak táhneme matraci, zastavil nás místní údržbář a vnutil nám ještě nádherný kancelářský křeslo ve světlé kůži. Dokupujeme prostěradlo a hned první den můžeme spát na naší nové matraci. To se nám to pěkně zařizuje.

Konečně si můžeme vařit sami. Čínská, vietnamská, japonská a thaiská kuchyně je sice dobrá, ale čtrnáct dní docela stačilo. Pořizujeme zásadní věc, hlubokou pánvičku s pokličkou a děláme kuřecí srdíčka s rýží.

Třetí den ráno dostáváme první místní korespondenci - upomínku, že jsme nezaplatili nájem. Doufám, že jde o nedorozumění, zaplaceno máme a měsíc snad ještě neuběhl, to bych určitě poznal. Jdeme to prověřit. Přestože je pondělí, kancelář je zavřená. Čínská sousedka nám prozradila, že dneska tady v Kanadě mají přece státní svátek.

Asi za hodinku někdo volá. Že by kvůli práci? Ne, je to paní z ubytovací kanceláře a připomíná nám nedoplatek nájmu. Vrcíme se do kanceláře. Zjišťujeme, že kancelář je otevřená kromě vánoc pořád. Paní si dneska ráno jen na chvilku někam odskočila. Taky zjišťujeme, že nájem, co jsme zaplatili, je nájem až na poslední měsíc, ne na první. Nějak mi unikla logika celé operace. Před nastěhováním člověk zaplatí všechno, o co si řeknou a hned po nastěhování dostane upomínku a musí zaplatit ještě jeden měsíc. Proč to nechtěli rovnou?

Z vrtulníků se zatím neozvali. Jdu zkusit další pohovor do jiné firmy. Konkrétní pracovní pozici zrovna teď nemají, půjde jen o pokec o budoucích příležitostech nad kávičkou v kavárně Starbucks. Sako s černým proužkem nechávám doma ve skříni. Dobře jsem udělal, pan obchodník přišel v kraťasech a tričku. Výsledek je podobný jako u vrtulníků, prý se mi ozve.

Provádíme útok na Ikeu. Dovážíme si lampičky, příbory, talíře, sklenice, peřiny a spoustu dalších užitečných věcí.

Obchodník se ozval docela rychle. Domluvil mi další pohovor po telefonu s majitelem firmy. Po pohovoru s majitelem následuje ještě jeden telefonický pohovor s jejich vývojářem. Tolik angličtiny jsem naposled použil snad jen při maturitě.

Začínáme pravidelně chodit do posilovny a do bazénu. Jo, na tohle se zvyká moc pěkně. Posilovna v přízemí, bazén na zahradě. Tušíme, že po návratu zpátky do ČR nám bude něco chybět.

Od prvního dne máme zavedený vysokorychlostní internet. Zprovoznil jsem nám bezdrátovou síť, takže můžeme surfovat třeba rovnou z lehátka u bazénu.

Na víkend přijímáme pozvání od Ládi (bratr Lenčiny bývalé kolegyně z práce) na firemní piknik ve Stanley parku. Přijemná akcička s grilováním lososů na cedrovém dřevě. Ve Stanley parku je Vancouverské akvárium s velrybama a taky jim tu volně po parku pobíhají mývalové. Sem se určitě ještě někdy zajedeme podívat.

Další víkend máme v plánu náš první kanadský vandr.

-----------------------------

Fotky z bytu

14.7. - 31.7. Bydlení, sea kajaky, helikoptéry a pláž

A jsme zase v Kanadě. Taxík nás dovezl do našeho hotelu mezi individua.

Nejsme si úplně jistí, jak je to s tím naším pracovním vízem a tak si radši rychle jdeme zařídit "Social Insurance Number". Je to číslo, které každý zaměstnavatel vyžaduje. Kdo má číslo, je tu legálně.

Máme štěstí, úřednicím stačí pracovní povolení. Vízum je nezajímá. Máme se tu zastavit za 14 dní pro kartičku.

Dalším úkolem je sehnat si bydlení. Na internetu jsme našli zdejší inzertní server vancouver.kijiji.ca a na něm první zajímavý inzerát. V hotelu na pokoji máme telefon (25 centů za libovolně dlouhý hovor), domlouváme si schůzku.

Je to byt v přízemí rodinného domku. Zdá se, že nám pěkně zrekonstruovali garáž. Je tu zbrusu nová kuchyň a dva pokojíčky. Byt je nezařízený. Tma jako ve sklepě, okolí nic moc a majitelé jsou děsně pesimističtí slovinci, oba bez práce. Výhodou je zastávka metra (Sky Train) kousek od domu. Necháváme si den na rozmyšlenou.

Další inzerát je v Metrotownu, hodně to tu připomíná Budějovickou :) Majitel nám byt krásně vylíčil. Je plně vybavený. Máme si rovnou vzít batohy a nastěhovat se. Je to číňan, ti jsou asi skromní. Plně vybaveno znamená gauč, stoleček a starou televizi. Aby to napravil, hrdě nám ve sklepě ukázal místnost s boxovacím pytlem. Můžeme tam chodit pravidelně trénovat. Místo garáže tu taky mají sklepní bazén. Opět si bereme den na rozmyšlenou.

Když už jsme v téhle části připomínající Budějovickou, jdeme to tu trochu prozkoumat. Mají tu hodně paneláčků, třeba na něco narazíme sami. Zkoušíme na dveřích najít nějaký kontakt na správce, ale moc se nedaří. Asi vypadáme, podezřele. Zastavil nás chlapík a dal se s námi do řeči. Je to ital a umí říct česky "jak še daží" a "dobže". Vysvětlil nám, že tyhle domy jsou jedny z nejlepších a nejdražších široko daleko a že nejsou k pronájmu. Ukázal nám směr, kde bysme mohli být úspěšnější.

Kousek od milionářské čtvrti jsou paneláčky s obrovskou cedulí: K pronájmu. Jdeme vyzkoušet hned ten první. Přímo v přízemí tu mají pronajímací kancelář. Zrovna se jim uvolnilo jedno "studio" - taková garsonka. Normálně je k mání jen zhruba asi jednou za čtvrt roku. Stačil první pohled. Bereme! Budeme mít balkón, posilovnu, saunu, společenskou místnos s kulečníkem, sklep, hlídače a bazén :)

Už jen drobnost. Chtějí po nás výpis z účtu. Stačí jim výpis z účtu v ČR, ale chtějí ho hned, jinak byt pronajmou někomu dalšímu. Vyrážíme do ulic najít někde internetovou kavárnu. V první kavárně se jim zrovna dneska rozbila jediná tiskárna. V kopírovacím centru mají hromadu funkčních kopírek a tiskáren, ale nemají připojení na internet. V další internetové kavárně kupodivu nemají ani tiskárny ani počítače, jen wifi signál. V bance aspoň vybíráme peníze na nájem rozhodnuti vnutit jim je, aby nám byteček nechali. Peníze zabraly, výpis jim můžeme poslat ráno faxem. Jóó, bydlíme!

Individuí si ještě užijeme dostatečně, byt je volný až od prvního srpna. V hotelu jsme zjistili, že máme v ceně snídani. Ta se ale podává jen do devíti, takže ji většinou nestíháme. Vstáváme totiž zhruba kolem poledne. :)

O víkendu vyrážíme na pláž. Jdeme na jisto přímo do půjčovny sea kajaků. Je tu nádherný počasí, krásná pláž a zrovna dneska tu je v místním parku folkový festival. Muziku můžeme poslouchat rovnou z kajaků. Eskymáky jsme nezapomněli. Mořský kajak má oproti normálnímu navíc kormidlo, který se ovládá nohama. Zjistil jsem, že kajak se dá ovládat i bez kormidla. Hned po vyplutí jsem ho totiž urval.

V neděli vyrážíme okouknout řeku Capillano, která teče ze severu z vodní nádrže v horách kousek nad Vancouverem až skoro do centra. Teď je řeka suchá, ale za pár měsíců se tu bude dát parádně řádit na kajacích. Podél řeky tu rostou obrovský keře. Jeden by nečekal, že na nich najde borůvky. Občas se tu dá najít i keř brusinek. Teda aspoň to tak vypadá, snad se neotrávíme.

Zakládáme si účet v bance, kupujeme zdejší SIM karty a rozesíláme první životopisy. Docela rychle se mi ozvali z firmy, která vlastní asi 250 helikoptér v 35 zemích po celým světě. Za pár dní volají znovu a zvou mě na pohovor. Další víkend trávíme v obrovským nákupním centru v Metrotownu vybíráním obleku a bot. Na pohovor přece nemůžu jít v kraťasech. Vítězí černý oblek s drobným černým proužkem za 135 dolarů i se zakrácením kalhot u místního krejčího.

Pohovor trval asi 45 minut. Moje věty typu: "Já být IT odborníka. Dej práci, jinak já smutná být." je určitě oslnily. Prý se mi ozvou.

Čekání na nový byteček si krátíme pravidelnou návštěvou úžasné pláže Jericho beach. Vzduch 35 stupňů, moře 22, co víc si přát. Hned vedle pláže je park, kde se dá dobře ukrýt před sluníčkem do stínu stromů a moc dobře se tu hrajou žolíci. Kousek od nás se seběhl hlouček lidí a několik členů zdejší pobřežní hlídky. Vedrem tu zkolabovala nějaká paní. Odborně na ni stříkají vodu z dětské pistolky. Pomáhá to, paní už se hejbe. Stejně ji ale odváží sanitka. Na druhou stranu od nás zalepuje pobřežní hlídka nějakýmu mladíkovi puchýře na chodidlech. Je pravda, že když se jdeme koupat do moře, musíme strašně rychle utíkat a nezastavovat, jinak bysme dopadli asi podobně. Písek tu šíleně pálí.

Navštěvujeme zdejší Ikeu a kupujeme si dva péřový polštáře, v hotelu je mají moc tvrdý. Cítíme se tu jako doma, Ikea vypadá úplně stejně jako u nás. Mají tu i mandlový zákusek :) Náš nový byteček bude nezařízený, takže se tu určitě ještě aspoň jednou ukážeme.

V čínském jídlo-supermarketu T&T se nám moc líbí výběr exotického ovoce. Vybíráme to nejpodivnější a od každýho bereme kousek na ochutnání. U něčeho vůbec netušíme, co se z toho vlastně jí. Opět doufáme, že snad neprodávají nic jedovatýho a že to přežijeme. Jako tečičku na závěr našich ovocno-zeleninových hodů všechno zapíjíme litrem mléka.

----

Další fotky z ovocných hodů a z kajaků.