14.7. - 31.7. Bydlení, sea kajaky, helikoptéry a pláž

A jsme zase v Kanadě. Taxík nás dovezl do našeho hotelu mezi individua.

Nejsme si úplně jistí, jak je to s tím naším pracovním vízem a tak si radši rychle jdeme zařídit "Social Insurance Number". Je to číslo, které každý zaměstnavatel vyžaduje. Kdo má číslo, je tu legálně.

Máme štěstí, úřednicím stačí pracovní povolení. Vízum je nezajímá. Máme se tu zastavit za 14 dní pro kartičku.

Dalším úkolem je sehnat si bydlení. Na internetu jsme našli zdejší inzertní server vancouver.kijiji.ca a na něm první zajímavý inzerát. V hotelu na pokoji máme telefon (25 centů za libovolně dlouhý hovor), domlouváme si schůzku.

Je to byt v přízemí rodinného domku. Zdá se, že nám pěkně zrekonstruovali garáž. Je tu zbrusu nová kuchyň a dva pokojíčky. Byt je nezařízený. Tma jako ve sklepě, okolí nic moc a majitelé jsou děsně pesimističtí slovinci, oba bez práce. Výhodou je zastávka metra (Sky Train) kousek od domu. Necháváme si den na rozmyšlenou.

Další inzerát je v Metrotownu, hodně to tu připomíná Budějovickou :) Majitel nám byt krásně vylíčil. Je plně vybavený. Máme si rovnou vzít batohy a nastěhovat se. Je to číňan, ti jsou asi skromní. Plně vybaveno znamená gauč, stoleček a starou televizi. Aby to napravil, hrdě nám ve sklepě ukázal místnost s boxovacím pytlem. Můžeme tam chodit pravidelně trénovat. Místo garáže tu taky mají sklepní bazén. Opět si bereme den na rozmyšlenou.

Když už jsme v téhle části připomínající Budějovickou, jdeme to tu trochu prozkoumat. Mají tu hodně paneláčků, třeba na něco narazíme sami. Zkoušíme na dveřích najít nějaký kontakt na správce, ale moc se nedaří. Asi vypadáme, podezřele. Zastavil nás chlapík a dal se s námi do řeči. Je to ital a umí říct česky "jak še daží" a "dobže". Vysvětlil nám, že tyhle domy jsou jedny z nejlepších a nejdražších široko daleko a že nejsou k pronájmu. Ukázal nám směr, kde bysme mohli být úspěšnější.

Kousek od milionářské čtvrti jsou paneláčky s obrovskou cedulí: K pronájmu. Jdeme vyzkoušet hned ten první. Přímo v přízemí tu mají pronajímací kancelář. Zrovna se jim uvolnilo jedno "studio" - taková garsonka. Normálně je k mání jen zhruba asi jednou za čtvrt roku. Stačil první pohled. Bereme! Budeme mít balkón, posilovnu, saunu, společenskou místnos s kulečníkem, sklep, hlídače a bazén :)

Už jen drobnost. Chtějí po nás výpis z účtu. Stačí jim výpis z účtu v ČR, ale chtějí ho hned, jinak byt pronajmou někomu dalšímu. Vyrážíme do ulic najít někde internetovou kavárnu. V první kavárně se jim zrovna dneska rozbila jediná tiskárna. V kopírovacím centru mají hromadu funkčních kopírek a tiskáren, ale nemají připojení na internet. V další internetové kavárně kupodivu nemají ani tiskárny ani počítače, jen wifi signál. V bance aspoň vybíráme peníze na nájem rozhodnuti vnutit jim je, aby nám byteček nechali. Peníze zabraly, výpis jim můžeme poslat ráno faxem. Jóó, bydlíme!

Individuí si ještě užijeme dostatečně, byt je volný až od prvního srpna. V hotelu jsme zjistili, že máme v ceně snídani. Ta se ale podává jen do devíti, takže ji většinou nestíháme. Vstáváme totiž zhruba kolem poledne. :)

O víkendu vyrážíme na pláž. Jdeme na jisto přímo do půjčovny sea kajaků. Je tu nádherný počasí, krásná pláž a zrovna dneska tu je v místním parku folkový festival. Muziku můžeme poslouchat rovnou z kajaků. Eskymáky jsme nezapomněli. Mořský kajak má oproti normálnímu navíc kormidlo, který se ovládá nohama. Zjistil jsem, že kajak se dá ovládat i bez kormidla. Hned po vyplutí jsem ho totiž urval.

V neděli vyrážíme okouknout řeku Capillano, která teče ze severu z vodní nádrže v horách kousek nad Vancouverem až skoro do centra. Teď je řeka suchá, ale za pár měsíců se tu bude dát parádně řádit na kajacích. Podél řeky tu rostou obrovský keře. Jeden by nečekal, že na nich najde borůvky. Občas se tu dá najít i keř brusinek. Teda aspoň to tak vypadá, snad se neotrávíme.

Zakládáme si účet v bance, kupujeme zdejší SIM karty a rozesíláme první životopisy. Docela rychle se mi ozvali z firmy, která vlastní asi 250 helikoptér v 35 zemích po celým světě. Za pár dní volají znovu a zvou mě na pohovor. Další víkend trávíme v obrovským nákupním centru v Metrotownu vybíráním obleku a bot. Na pohovor přece nemůžu jít v kraťasech. Vítězí černý oblek s drobným černým proužkem za 135 dolarů i se zakrácením kalhot u místního krejčího.

Pohovor trval asi 45 minut. Moje věty typu: "Já být IT odborníka. Dej práci, jinak já smutná být." je určitě oslnily. Prý se mi ozvou.

Čekání na nový byteček si krátíme pravidelnou návštěvou úžasné pláže Jericho beach. Vzduch 35 stupňů, moře 22, co víc si přát. Hned vedle pláže je park, kde se dá dobře ukrýt před sluníčkem do stínu stromů a moc dobře se tu hrajou žolíci. Kousek od nás se seběhl hlouček lidí a několik členů zdejší pobřežní hlídky. Vedrem tu zkolabovala nějaká paní. Odborně na ni stříkají vodu z dětské pistolky. Pomáhá to, paní už se hejbe. Stejně ji ale odváží sanitka. Na druhou stranu od nás zalepuje pobřežní hlídka nějakýmu mladíkovi puchýře na chodidlech. Je pravda, že když se jdeme koupat do moře, musíme strašně rychle utíkat a nezastavovat, jinak bysme dopadli asi podobně. Písek tu šíleně pálí.

Navštěvujeme zdejší Ikeu a kupujeme si dva péřový polštáře, v hotelu je mají moc tvrdý. Cítíme se tu jako doma, Ikea vypadá úplně stejně jako u nás. Mají tu i mandlový zákusek :) Náš nový byteček bude nezařízený, takže se tu určitě ještě aspoň jednou ukážeme.

V čínském jídlo-supermarketu T&T se nám moc líbí výběr exotického ovoce. Vybíráme to nejpodivnější a od každýho bereme kousek na ochutnání. U něčeho vůbec netušíme, co se z toho vlastně jí. Opět doufáme, že snad neprodávají nic jedovatýho a že to přežijeme. Jako tečičku na závěr našich ovocno-zeleninových hodů všechno zapíjíme litrem mléka.

----

Další fotky z ovocných hodů a z kajaků.