21.6. - 23.6. Talkeetna a král lososů

Ráno jsem vyštrachal v baťůžku zelenej klobouk. Kdo má klobouk, je rybář. Teď to půjde samo. Jezero je málo akční, chce to nějakou řeku. Těch je po cestě do Fairbanks spousta. Balíme a jedeme.

Na sever postupujeme pomaleji. Je třeba prozkoumat každou stoku u silnice, jestli tam náhodou nečíhá ryba. Jako potenciálně plodný terén jsme vyhodnotili řeku Kashwitna. Pravda, cesta kolem ní by byla vhodnější spíš pro nějaký terénní vozítko, ale Matrix se s tím pere docela slušně. Končí až u vyjetejch traktorovejch kolejí, dál musíme pěšky. Podél řeky vede malá lesní pěšinka. Zdá se, že tudy už dlouho nikdo nešel. Jestli oni si ji nevyšlapali medvědi? Hustým podrostem se prodírám maje v levé ruce prut, v pravé medvědí sprej s ukazováčkem na spoušti. Pěkně jsme se zapotili, než jsme našli vhodný místo. No a jako na zavolanou je tu hejno komárů. Začíná mrholit, dneska určitě budou brát.

Lenka vydržela první tři náhozy do vrbiček a dvacet komářích sosáčků a odešla si radši do auta číst Kerouaca "On the road" v originále. Díky tomu přišla o nádhernou scénu, jak vymotávám vlasec z listoví visíc jednou rukou za větev nad řekou, druhou zahazujíc klobouček na břeh, jinak by mi spadl a odplaval. Moje trápení ukončilo zákeřný dno, když jsem o něj urval háček.

Aby si Lenka mohla užívat stejně jako já, rozhodl jsem se, že jí taky pořídíme prut. Na dešti s komárama a medvědem v zádech nás to bude víc bavit ve dvou. První větší město, kde bysme to mohli zrealizovat, je Talkeetna. Jak jsme zjistili vzápětí, větší je jen na mapě, kde má asi dvacet ulic. Ve skutečnosti zde ulice znamená prostor od jednoho srubu k druhýmu.

Talkeetna nezklamala, našli jsme tu hned dva sruby s rybářským náčiním a platit jsme mohli kartou. Ve srubu "hospoda" jsme si nad kolou a kafem dokonce mohli zasurfovat na free wifi.

Už jsme se ani nemohli dočkat na další řeku Susitna. Ta nás zklamala. Velká, zakalená, prašný břehy rozježděný od terénních čtyřkolek. Vybavili jsme si, jak se paní z prodejny rybářských potřeb zmínila, kromě toho, že rybaření vůbec nerozumí, že se dá údajně chytat na řece Montana. Tu už jsme sice dávno přejeli, ale má u ní být kemp, tak se kousek vrátíme. Máme na to tady přece měsíc.

První dobrý znamení, kempem prochází rybář za rybářem. Paní nekecala. Druhý dobrý znamení, jeden rybář nese na zádech vlekej plnej pytel. Prej tam má jen jednu rybu. Moc mu nevěřím, rybáři rádi přehání.

Ke stanu nás přišel navštívit mladík lehce v náladě. Zajímá se o naše auto a jeho spotřebu. Doufám, že nám ho v noci neukradne. Vlastně, neukradne, tady přece noc nemají. Na oplátku jsem ho pumpl o rybí informace. Naše háčky vyhodnotil jako naprosto nevhodný, na prut s vlascem se díval s nedůvěrou. Až naše krabička na žraloky ho trochu uspokojila. Zmizel a vrátil se s hákem na megažraloky a umělou točící se rybou, všechno dvakrát. Prej si to musíme vzít, jinak nemá vůbec cenu tady chytat. Jsou tu king salmoni - královští lososi. Nerozumí tomu, že chceme chytit jen malou rybičku, aby se nám vešla na náš rošt. Radši jsme si od něj všechno vzali, abysme ho neurazili, ale k řece potají vyrážíme s naší malou muškou.

Kolem řeky spousta rybářů. Zkoušíme nahazovat. Celou dobu ale řešíme zásadní problém. Nechceme chytit královskýho lososa. Jednak nevíme, co bysme s ním dělali a pak na chytání královskýho lososa musí být speciální povolení za deset dolarů. To nemáme. Co když ho omylem chytneme? No a jak se vlastně taková ryba vůbec pozná? Pro jistotu si tu známku přece jen koupíme, mají ji v kempu.

Paní v prodejně nám vysvětlila, že v roce jsou právě jen čtyři týdny, kdy tudy táhnou lososi a dneska je ten první. Aby rybáři nevybili celou lososí populaci, může se chytat jen pátek až pondělí do půlnoci. Dneska je pondělí.

Chceme chytit malou rybičku na rošt a omylem se dostaneme na řeku, kde zrovna losos táhne bílou peřejí. Je poledne, pod mrakem a opět mrholí. Naši mušku asi budeme muset přehodnotit. Přikupuju vlasec na ryby do 25 kg a pořádný kusy olova. Točící se ryba od mladíka se nám líbí, ale pro začátek přikupujeme její zhruba o polovinu menší ségru.

U řeky nám poradili nějací rybáři, že nejlepší místo je o kus dál po proudu, kde řeka ústí do Susitny. Přesouváme se tam. Vhodnost terénu poznáváme podle hustoty. Rybář na rybářovi. Nahazujeme. Ha, Lenka má záběr. Pořádná ryba. Souboj jak o život. A už je u břehu. Amíci to maj dobře zařízený, plavou jim tady ryby už rovnou vykuchaný. Z téhle už asi žádnej steak neuděláme. Jsme milosrdní a první úlovek pouštíme zpátky do řeky. Všude kolem tahají rybu za rybou. Už chápu, že rybář s tím pytlem nekecal a fakt tam měl jen jednu. Jsou tu kusy skoro větší jak Lenka. To bude sranda, jestli jí nějakej zabere. Radši jdeme přezbrojit na točitou rybu první kategorie.

V kempu nám náš mladík hrdě ukázal úlovek. No, do auta by se nám možná vešel, ale museli bysme mu uříznout hlavu. Přemotávám vlasec, beru ten na 25 kg a točitou rybu přesně podle návodu jejího dárce. Je pět večer, my plně přezbrojení, prší už víc, lososi táhnou, povolení máme, do půlnoci bude náš. Radši nepřemýšlíme, co bysme s ním dělali. Medvědi prej mají moc rádi vůni lososa linoucí se ze stanu. Na nástěnku zde zapisujou, kdy je navštívil medvěd naposled. Byl zde minulý a předminulý pondělí. Co je dneska za den?

Ještě klobouček, jako správnej rybář. Tak ne, klobouček zůstal na Kashwitna river ve křoví.

Musíme vytáhnout pláštěnky. Je to adrenalin. Nahazování s pořádným kusem olova jde o poznání líp. Sakra, zase se mi to zachytlo o dno. Tentokrát mám pořádnej vlasec, z toho dna to vyrvu. Že je vlasec kvalitní, se pozná podle zvuku praskajícího prutu. Zlomil se přesně v polovině nad spojem a jeho ulomená půlka se volně svezla po vlasci až někam ke dnu daleko od břehu. Lososí sezóna mi předčasně končí už v půl osmé večer. Vymrzlá Lenka to ráda balí se mnou.

Cestou do stanu nám to nedalo a u jednoho kousku (zrovna jeden z těch menších) jsme se museli vyfotit. Losose, máš štěstí, unikls jen o vlásek.