2.7. - 3.7. Dikobraz, nutrie a grilovačka

Na severu už jsme byli, z Fairbanks míříme na východ. Po cestě jsme se zastavili na odpočivadle v lese uvařit si oběd. V dálce je vidět pán se stativem. Asi si fotí nějaký kytky. Po jídle jsme popojeli kousek po silnici a otevřelo se nám parádní panoráma. Suchý koryto řeky a za ním vysoký hory. Otáčíme to a vracíme se na místo pána fotit.

Po další spoustě mil potkáváme známou ceduli ryby na háčku. Samozřejmě to musíme prozkoumat. Cedule ukazuje na prašnou úzkou cestičku do lesa. Hluboko v lese je malý opuštěný parkoviště se zdemolovaným záchodem. Okolo celýho parkoviště na stromech visí cedule se zákazem vstupu. Jen v jednom místě je cedulka přátelská. Tahle stezka se použít může. Povolenej je taky pás asi metr po obou stranách. Stezka vede k malýmu malebnýmu jezírku uprostřed lesa, úplně odříznutýmu od civilizace. Stačí jedinej pohled. Skáčou! Jdeme pro pruty.

Břeh je tvrdej, žížala žádná. Navázali jsme mušky. Nejdřív chytáme spořádaně přímo z cesty plus mínus metr. Pomalinku se roztahujeme dál a dál na lepší místa. Lenka za mnou přiběhla: "Berou, už mi sežrali druhou kuličku." Mušku totiž okořenila kaviárem. Koupili jsme takovou malou skleničku kaviáru pro rybáře. Napíchává další červenou kuličku, nahazuje a záběr. První ulovená ryba. Přesně velikosti na náš rošt. Vypadá jedle, bereme. Na další nához má úplně stejnou rybu jako přes kopírák. Na rošt se ještě vejde, bereme. To musím taky vyzkoušet. Nahazuju, záběr. Jo, mám ji. Akorát teda je asi o polovinu menší než ty první dvě. Mám pořádnej háček, skoro větší než ryba. Spolkla ho nějak špatně. Operace proběhla úspěšně, pacient zemřel. Je to jinej druh, aspoň vyzkoušíme rozdíl v chuti, bereme. Radši navazujeme drobnější háčky, ať můžeme ty menší vracet.

Chytáme už hodně daleko od cesty. Doufáme, že to není zakázaný. Záběr za záběrem. Hotovej rybářskej ráj. V zápalu boje jsme si zapomněli vzít foťáky. Na druhý straně jezera to zapraskalo a z křoví se na nás přišel podívat los. Mezitím, co my chytáme, koupe se a žere trávu ze dna. Nevím, co mám sledovat dřív, jestli losa nebo splávek. Doufám, že se na nás nepřijde podívat taky nějakej méďa.

Ryb jsme ulovili nepočítaně. Všechny byly převážně menšího vzrůstu a tak jsme je vraceli, ať si užijou, dokud jsou mladý. Ještě jedna nepřežila operaci a tak výsledný stav je dvě ryby od jednoho druhu, dvě ryby od druhýho. Co jsou zač budeme muset určit až později podle chytré knihy. Při kuchání sledujeme, jestli někde v okolí nevětří medvěd. Jedna ryba v sobě měla dokonce hned dvě červený kuličky, žrout. Balíme a jedeme hledat vhodný místo na grilovačku.

U krajnice v dálce se batolilo nějaký nemotorný zvíře. Přijeli jsme blíž. To bude asi dikobraz, nebo něco na ten způsob. Lenka vylezla z auta, že si ho vyfotí. Nemotorný zvíře vystartovalo takovou rychlostí, až nás to oba překvapilo. Narvalo to přímo do křoví, jen listí lítalo.

Dojeli jsme do kempu u jezera Moon lake. Každý místo na stan má i ohniště a je to v lese, dřevo se tu dá sehnat snadno. Během chvilky jsem měl natahanou slušnou hromádku. Sice je světlo jako ve dne, ale už je po desáté večer, noční klid. Nalámat ho budeme muset až zítra.

Lenka objevila další zvíře, tentokrát v jezeře. Něco jako nutrie. Svoji noru mají hned vedle zakotvenýho letadla.

Ráno jsme si pěkně připravili roštík, pod něj naházeli rozžhavený uhlíky a rozjeli pravou nefalšovanou grilovačku. Teď už se nemusíme v divočině bát. Kdybysme se ztratili, jídlo si seženeme.

Podle učené knihy se toho moc určit nedá. Ke snídani budeme mít pravděpodobně dva pstruhy a dvě anonymní ryby s růžovým masem.

Porce to byla pořádná, ale něco malého se do mě přece jen ještě vejde.

No a na závěr dezert.