11.6 Jak to vypadá na lodi

Jsme úspěšně na lodi a začíná nám první část dovolené. Taková ta lehce konzumní.

Loď se jmenuje Spirit a má dvanáct pater. Vejde se do ní 2124 pasažérů včetně nás dvou a Doli a Poli. O naše blaho se bude starat posádka čítající 930 lidí. Dohromady třítisícový plovoucí městečko. Zhruba osm pater z dvanácti zabírají kajuty. Čím výš člověk bydlí, tím lepší má kajutu a tím víc si taky musel zaplatit. My jsme brali tu nejlevnější bez okýnka. Měli bysme být někde v podpalubí zhruba pod čárou ponoru. Díky zmatkům na začátku dostáváme kajutu v téměř nejlepším sedmým patře. Patro se jmenuje Verandah deck, protože tu bydlí pracháči a všichni mají verandu - balkónek. To byl ten upgrade kajuty, o kterým se zmiňovali na začátku. Pravda, zapomněli se zmínit, že na verandovým patře je taky pokoj bez balkónu a bez okna a ještě je pro invalidy.

V podstatě nejzásadnější patro je devátý. Jmenuje se Lido deck. Zde trávíme nejvíc času. Po celým patře jsou stolečky se židličkama a na každým rohu nějaký okýnko a v něm něco móóc dobrýho na jídlo. V době snídaně, oběda a večeře (snídaně plynule přechází do běda, oběd do večeře, večeře končí v deset a o půlnoci mají pozdní večeři) tu mají všechny možný druhy mas, příloh, omáček, ovoce, zeleniny, sladkostí.. Všechno si může člověk nabírat sám a může jít kolikrát se mu zachce. Vše v ceně zájezdu. Taky tu mají automaty na džusy, čaj, kafe. My jsme převážně brali jejich Lemonade, vodu s citronem a cukrem. Aby náhodou někdo netrpěl hlady přes noc, mají tu otevřený okýnko s pizzou, bagetama a grilováním radši po celých 24 hodin. Navíc si můžete cokoliv nechat donést do kajuty. Tohle patro uspokojí 80 procent potřeb cestovatele. Patro je ze dvou třetin zastřešený a z jedné třetiny otevřený. V jedné části jsou dva vnitřní a v druhé jeden venkovní bazén. Samozřejmě všechny vyhřívaný. Součástí bazénů jsou vířivky, venkovní bazén má tobogán. Krytá část patra je celá prosklená a vytápěná.

Tuhle loď si američani vyrobili podle hesla "Když nejde američan k Aljašce, musí Aljašla k amíkovi". Člověk si tu prostě sedí, nehorázně se přežírá a kolem mu projíždí aljašský hory a ledovce, sem tam v rozhlasu zahlásí místní bioložka Michaele, ať se podívají do levýho okýnka, že tam serfuje na kře tuleň a teď do pravýho, tam je zrovna velryba s mládětem a učí ho potápět se. Moc mu to nejde, ale maminka je trpělivá. Venku zima a sníh, uvnitř je v tričku vedro. Extrémní případi pozorujou ledovce přímo z vířivky. Teda vlastně ti nejextrémější přímo z kajuty. V televizi se dá navolit kanál, na kterým vysílají záběr z kamery na přídi. Ten jsme měli po celou dobu puštěnej. Taková imitace okýnka.

Patro Lido jsme si probrali. Tím však gurmánské možnosti nekončí, ale naopak teprve začínají. Lido totiž není primárně určeno na snídaně, obědy a večeře. K tomuto účelu slouží tři obrovský restaurace v druhým a třetím patře. U vchodu se hosta ujme servírka, dovede ho ke stolu, povystrčí židli, zasune židli, rozprostře hadrovej ubrousek na kolena a předá otevřený jídelní lístek. V něm si člověk nejdřív vybere předkrm z asi deseti možností a pak hlavní chod. Na výběr zákusku donesou další jídelní lístek. S výběrem jídla jsme měli první den docela problém. Vůbec jsme netušili, co se pod tím názvem skrývá a co nám donesou. Mají to tady ale všechno dobře vychytaný. Jídelní lístek si může člověk prohlídnout v elektronické podobě ve své kajutě na televizi. Trávili jsme tam pravidelné půlhodinové předjídelní dýchánky se slovníkem.

V restauracích je ke každému stolu určený hlavní číšník - u něj se objednává, jeho pomocník - nápojař a pak další pomocník - odnašeč nádobí. Všichni mají v popisu práce oslovovat hosty křestním jménem. Pak tu mají speciálně určené osoby, konverzanty. Ti mají za úkol ve chvílích čekání na pokrm přistoupit ke stolu a krátit čas konverzováním. Ptají se, co jsme viděli, jestli to bylo grejt a ať jim všechno povyprávíme. Američani se v tom vyžívaj, nám to přišlo divný.

Jako hlavní jídlo je tu večeře. Mohli jsme si vybrat, jestli chceme pravidelně večeřet v šest nebo ve čtvrt na devět. Znamená to, že v tuto dobu je připraven vždy stejný stůl právě jen pro nás po celou plavbu. Při rezervaci lodě jsme si vybrali pozdní večeři. To byla jediná věc, kterou jsme měli napevno zarezervovanou. Skutečnost je však jiná. Na seznamu pozdních večeří samozřejmě nejsme a na kartě máme přidělený stůl 999. Ten na lodi neexistuje. Přiřadili nás do části restaurace, kde člověk může přijít kdykoliv, ale nemá svůj stůl a občas musí čekat. To se nám stalo jednou. Místo fronty tady dostanete do ruky něco jako mobil. Můžete se pak kdekoliv procházet a když je stůl volný, tak ta věc začne blikat a pípat a povídat, že stůl už je ready.

Dvě ze sedmi večeří jsou formální a člověk musí přijít slušně oblečen. Kvůli tomu mám v batohu pod stanem bílou košili s kravatou a v boční kapsičce batohu černý kalhoty.

Po večeři je na řadě večerní show. Ta je ve Faraónově sále, patro dva, tři až čtyři. Mají tu totiž jeden sál, kterej je přes tři patra. Takový obrovský divadlo. Koukáte se na muzikál a úplně zapomenete, že jste na plovoucí lodi.

Kdykoliv jsme se vrátili do kajuty, bylo ustláno. Oni snad sledujou, kdy odcházíme a pak se hned vrhnou do pokoje. Občas se na posteli objevilo nějaký zvířátko vyrobený z ručníků. Asi chtějí nějaký spropitný nad rámec. Na lodi se všechno platí kartičkou, kterou jsme dostali při nalodění. Všechno píšou na účet. Výpis transakcí si můžeme prohlídnout na své kajutní televizi po zadání kódu. Hned první den se nám tam objevilo 140 dolarů. Vysvětlují to tím, že je to spropitné pro personál a že nám ho zaúčtovali radši dopředu a personálu ho dají po vylodění. Doporučená cena je deset dolarů na den na osobu, proto si naúčtovali právě 140 dolarů. Na závěr prý máme možnost ještě spropitné navýšit nebo naopak snížit podle toho, jak budeme spokojení.

Volné chvíle na lodi můžeme trávit v sauně, v posilovně, můžeme hrát minigolf nebo si jít zaběhat na místní běžecký okruh. Můžeme zajít do knihovny nebo do kasína nebo v nejhorším i do kostela. Mají tu prostě všechno. Po celé lodi je wifi signál na připojení k internetu, ale chtějí za to nehorázný peníze.

Na lodi mají super rychlý výtahy. Sotva se zavřou dveře v prvním patře, už je člověk v devítce u jídla. Taky tu mají spoustu barů s živou muzikou, někde i karaoke.

Je tu jídlo, teplo, čisto, všude nás pěkně opečovávají. To si necháme líbit.