31.5. - Vancouver, letiště a imigrační

A jsme v Kanadě. Otázka je, jak dlouho nás tu nechají ohřát. Je možný, že se nebudeme líbit imigračním úředníkům a poletíme dalším letadlem zpátky.

Stojíme docela dlohou frontu před okýnkem, kde se rozhodne. Dávám si dohromady věty, který úředníky přesvědčí, že jsme ti praví a že Kanadu nijak neohrozíme. Doufám, že to z mé angličtiny pochopí.

Paní je v pohodě, možná to vyjde. Bohužel nám sděluje, že je tady jen od zkontrolování pasu a že imigrační je úplně někde jinde. Následuje přesun do jiné fronty a další příprava správnejch vět.

I tady jsou velice příjemní (i když mají na sobě neprůstřelný vesty). Asi se zde moc nesetkávají s našimi nepřizpůsobivými občany. Ti lítají spíš na východní pobřeží. Pohovor probíhá hladce. Já u jednoho okýnka, Lenka u druhýho. Jo, mám vízum. Papír velikosti A4 mi přicvakli do pasu.

Jen tak pro jistotu si kontroluju všechny údaje. Udělal jsem dobře, protože mi nesedělo pohlaví. Prej jsem holčička :-0 Jdu si stěžovat. Od vedlejšího okýnka slyším Lenku, jak si stěžuje, že jí ve vízu výslovně zakazujou práci s dětma a ve zdravotních organizacích. Speciálně kvůli tomu si dělala zdravotní prohlídku za 5 tisíc. Paní se jí omlouvá, že se překlikla.. Moje paní mě přeoperovala.

Jóóó, můžeme tu rok bydlet a pracovat.

A kupodivu nám přiletěly i naše baťůžky.

Je právě sedum večer. Můžeme jít hledat hotel.

Vancouvere těš se :)