1.6. - Internet a zákeřná MHD II

Naším hlavním tématem se stává příprava cesty na Aljašku. V pondělí jsme ještě zajeli (se šesti zvalidovanejma lístkama v kapse) do jedné cestovní kanceláře Flight centre a poptali se na cestu na Aljašku lodí, letadlem a na půjčení auta. Loď měli předraženou, přes internet se dala sehnat levněji, za auto chtějí docela dost, ale s tím tak nějak počítáme. Zpáteční letenka už je předražená hodně. Bohužel, čím víc se blíží datum odletu, tím větší cena. Zatím si necháváme jen vytisknout informace a zkusíme zapátrat na netu a zarezervovat sami co se dá.

K tomu ale potřebujeme internet. Z Čech jsme si přivezli výborný telefony. Dokážou se připojit přes wifi. Dá se na nich docela slušně surfovat. Po Vancouveru se dá občas najít nějaká internetová kavárna, kde je wifi úplně volná, nebo se uvnitř při podávání kávy ochotně podělí o heslo. Wifi zadarmo máme i v hotelu. Ptali jsme se na ni hned při ubytování, protože tu mají cedule "Free wifi". Pán nám napsal tři jména sítí - lobby, druhý patro a čtvrtý patro. Podle jména se dá určit, kde je nejsilnější signál. Paráda, bydlíme ve čtvrtým patře, to se to bude surfovat. Asi máme nějaký špatný čtvrtý patro. Signál tam je, ale jen když si ve skříni (rozuměj záchod) stoupnu levou nohou na mísu a pravou ruku natáhnu směrem nahoru. Je fakt, že už pak nedohlídnu na displej, ale jsem online. Řešíme to tak, že chodíme dolu na recepci, kde jsme si zabrali jeden pěknej stůl jako naši kancelář.

Telefony jsou na surfování dobrý, ale nestačí už na vyplňování formulářů, odesílání čísla kreditní karty a tak.. Potřebujeme počítač a tak ještě v pondělí zkoumáme místní obchody. Informace ukládáme do paměti a večer si je ověříme na netu přes telefon.

SkyTrain jsme odpoledne zmákli. Teď nás čeká cesta zpátky do hotelu autobusem. Už je přece jen pozdní odpoledne, individua se pomalu probouzí, pěšky radši ne-e. Mapa MHD je naprosto nevhodná. Nemají tam zaznačený zastávky, jen namalovaný čáry, kudy autobus jede. Všechny autobusy mají čáru stejné barvy a sem tam je někde připsaný číslo, co tam ještě jede, sem tam to číslo zmizí a pak se třeba zase někde objeví. Najít nějakou konkrétní zastávku je docela bojovka. Podle mapy zhruba odhadujeme, co by nás mohlo dovézt zpátky mezi ty naše známý individua. Nevíme, co se dělá s tím celodenním lístkem, asi se ukáže řidiči, netušíme, jestli ty naše náhodně zvolený autobusy zastavujou na té zastávce, kde právě jsme a jestli nám dovolí vystoupit u hotelu (pokud tam náhodou fakt jedou).

Čekání je docela napívaný. Na zastávce nemají vylepenej jízdní řád, takže je možný, že jsme na správné zastávce, čekáme na správnej autobus, kterej by nás správně vyhodil u hotelu, ale ten třeba jezdí jenom ráno, nebo jen v sobotu, nebo v létě. Lenka vítězoslavně vytahuje nějakou brožurku, kterou vzala v informačním centru - jízdní řády. Fakt tam jsou tabulky a v nich časy odjezdů. Šikovná holka :) Po chvíli zjišťujeme, že tam je každej zhruba desátej autobus. Podle jakýho klíče jsou vyvolený jsme nezjistili. Z našich tří kandidátů tam je jen jeden. Aspoň něco :) V tabulce je jen čas, kdy vyjíždí autobus z první zastávky. Zase jen zhruba odhadujeme, kdy by mohl být u nás. Docela jsme se trefili, jede přesně podle našeho nepřesnýho výpočtu.

Lenka, se slovy "Helou, hau a ja?" ukazuje lístek řidiči a chce postoupit dál do vozu. Neprošla. Řidič ji volá zpátky a ukazuje jí, opět s úsměvem (všichni jsou tu prostě v pohodě), kam má lístek zastrčit. Lístek mizí a zase se objevuje. OK, jsme uvnitř. Pozorujeme, jak se vlastně lidi dostávají ven a zároveň se snažíme sledovat cestu, jestli jedeme dobře. I když jsme tu jen necelej jeden den, můžeme s přehledem kontrolovat, jestli se blížíme k našemu hotelu. Na chodnících se to zahušťuje, už poznáváme i některý vozíčky. Vypozorovali jsme, že kolem celýho autobusu mají zhruba v úrovni poloviny oken zavěšenej drát. Když chce někdo vystoupit, tak za něj zatahá. Oni mají výhodu, že ví, kde bude další zastávka. My to netušíme a tak radši netaháme. V dálce na kopci je silueta našeho hotelu. Někdo zatahal, autobus zastavil, neriskujeme a vystupujeme. Cestou domů ještě mineme asi čtyři vozíčky, jedno policejní auto a za chvíli jsme už v bezpečí za naším řetízkem.