3.6. - 9.6. - Vancouver

Po dobu čekání na loď se nic zvláštního nestalo, takže jen ve stručnosti:

Čtvrtek

Jeli jsme se podívat na hostel Jericho. Doporučuje ho jak průvodce, tak Láďa a je i na seznamu z letiště. V podstatě na libovolnou stranu od našeho hotelu je Vancouver bezpečný město.

Hostel Jericho je od Down Townu oddělen zátokou. Je kousek od pláže a leží v parku. Kolem dokola žádnej panelák ani domy, jen trávníky a stromy. Po mrakodrapovým centru docela změna. Tady by se bydlelo. Nevýhodou je, že je to dál od centra a musí se sem jet autobusem (měl dvoje dveře, ale až do konce jsme si nebyli jistí, jestli zastaví). Pokoj pro dva tady stojí skoro dvakrát tolik co v našem hotelu. Za stejnou cenu se tu dá sehnat jen lůžko v pokoji pro patnáct lidí.

Prošli jsme si pláž, zjistili, kde se půjčujou prkna na windsurfing a sea kajaky. Spálili jsme se. Koupili jsme si krém na opalování. Láďa nám prozradil, že ve Vancouveru hodně prší a že tenhle týden je nadprůměrně slunečno.

Očekávali jsme, že ve městě bude spousta krámečků s jídlem (na Budějárně máme číňany přímo u vchodu do domu). Zde je převážně na každým druhým rohu kavárna Starbucks. Nedoporučuju dávat si zelený čaj late. Dostal se na můj seznam nejneoblíbenějších nápojů hned za ledovou kávu a africkou limonádu. Na každým prvním rohu tu pak mají sushi bar nebo bagetárnu. Obchůdek s potravinama nebo něco jako Billa se tu hledá těžko.

V autobusu už jsme se začali cítit jako mazáci. Rozhodli jsme se vystoupit až těsně u hotelu. Normálně jezdíme pod kopec se siluetou hotelu, vystupujeme a docházíme to pěšky. Mají tu zajímavý rozložení zastávek. Autobus zastavuje na každé křižovatce, převážně tak po padesáti metrech. U nás je jedna zastávka kus před hotelem a další asi o dva kilometry dál. Mezi tím nic (nebo je potřeba zatahat za jinej špagátek?). Prohlídli jsme si Vancouver o dva kilometry dál a jeli zpátky pod kopec.

V hotelu jsme si prodloužili pobyt až do odjezdu lodi. S ubytováním jsme spokojení. Hotel čistej, ochotnej personál, přístup na net.. Sice špatná ulice, ale díky tomu je hotel levnější. Jo a taky už opravili výtah :)

Sotva jsme večer prodloužili pobyt, zastavilo před hotelem policejní auto, vyskočilo z něj několik policajtů, nasadili si modrý gumový rukavice a rozběhli se za roh hotelu.

Pátek

V naší krásné ulici je zastavárna. Oknem autobusu jsem v ní zahlídl celou polici kytar. Prodíráme se individuama na průzkum. Kytary tu stojí tak sto dolarů. Jestli nenajdeme nic lepšího, určitě sem zajdu na nákup.

Nemusíme už nic zařizovat, jdeme zkoumat čínskou čtvrť. Prej je třetí největší v Americe. Nám se zdá, že ty tři ulice zas tak dlouhý nejsou. Mají tu pěknej parčík a zahradu. Všude spoustu krámků a v nich bedýnky se sušenejma rybama a dalšíma potvorama. Lezou po tom mouchy a z dálky to pozorujou holubi.

Sobota

Ráno radím pánovi z Německa, jak odesílat maily z hotelové sítě. Lence mezitím za rohem nějakej pán nabízí nějaký klobásy. Prej jich měl přes rameno celej igelitovej pytel (nakrájený na kolečka) a smrděl trávou.

Nemáme lístek na autobus, budeme si ho kupovat uvnitř. Všude tu píšou, že má mít pasažer připraven přesný obnos v mincích. Lenka si připravila dva a půl dolaru. Víme, že je máme vysypat do takovýho trychtýře na mašince u řidiče. Lenka se snaží komunikovat. Vyslovuje číslo 25.. Vhazuje jen dva dolary čtyřicet, protože desetník se jí někam zatoulal. Pán mávl rukou a mašinka prodává lístek. Lenka jede se slevou deset centů :)

Chvíli na to opět přejíždíme. Mají tu totiž divně pojmenovaný ulice. V určité části se prostě jmenujou první, druhá, třetí.. Já si pamatoval, že to má být kulatý a tak jsme místo na desáté vystoupili až na dvacáté.

Sedím do noci u recepce a píšu blog. Přisedl si Ital. Povyprávěl mi o své rodině a dětech. Zavzpomínal na Itálii. Pak stočil téma k mýmu notebooku. Že je jako pěknej a že jestli nepotřebuju ještě jeden. Prej má zrovna dva. Ještě nedávno jich měl dvanáct, ale pak ho zabásli. Z vnitřní kapsy u saka vytáhl do půlky vypitou láhev whisky a opět změnil téma. Tentokrát na to, jestli mám univerzální kartičku, která by otvírala všechny dveře v hotelu. Vypadal, že by se mu docela hodila. Odkázal jsem ho na recepčního a šel spát.

Neděle

Zkoušíme sushi a thajskou kuchyni. Uvidíme, co to s náma provede.

Byli jsme zapojeni do nové zábavy. Najdi si svoje patro. Výtah je sice opravenej, ale jezdí do náhodnýho patra. Někde ani neotevře dveře. S dalšími hosty se ve výtahu docela bavíme :)

Pondělí

Včerejší jídlo nezanechalo následky, jdeme do Vietnamské restarace naproti hotelu.

Z cestovky přišel mail, že prej nám půjčovna z nějakýho důvodu zrušila rezervaci auta. Naštěstí ji udělali znovu. Máme se stavit pro novej voucher.

Pereme. Mají tu pračky na peníze (jeden a půl dolaru za praní, jeden a půl dolaru za sušičku). Prací prášek tu prodávají v krabičce podobné džusu v automatu na sladkosti. Na první pokus nám místo prášku na praní vypadla krabička s vůní do sušičky, aspoň budeme vonět :)

Zatýkání před hotelem a odvoz dvou vězňů policejním antonem už bereme jako samozřejmost.

Úterý

Nakupujeme nějaký oblečení v outdoorovým obchodu. Velikostí přípomíná zhruba Makro nebo tak něco.

Lenka si kupuje černou kabelku (na lodi budeme muset vypadat aspoň trošku slušně). Paní ji přinutila, že si musí vzít ještě jednu věc ve stejné ceně zadarmo. Lenka si bere stejnou kabelku, pro změnu bílé barvy :)