31.5. - Cesta do Vancouveru

Konečně je tu den D a my vyrážíme do Kanady. Spousta kamarádů se nabízela, že nás odvezou na letiště autem, ale my lákavou nabídku odmítáme s tím, že si přece ty bágly budeme teď muset rok tahat sami, tak bysme to aspoň na to letiště zvládnout měli. Jedeme městskou hromadnou dopravou. Cesta je rychlá, na letišti jsme s dostatečnou rezervou. Přemýšlím, co jsem si to všechno vlastně zabalil.. Je to docela těžký. Limit je 23 kg, snad to projde. Oba máme jen jeden batoh, Lenka má ještě malej batůžek a já tašku na notebook přes rameno. Na rok docela málo.. Větší část batohu zabírají stan, spacáky, karimatky, ešus a termoprádlo. Řídíme se heslem - co nemáme, nepotřebujem.

Paní u přepážky nám navážila 17 a 21 kg. Máme sice právo vzít si dohromady až čtyři batohy na dva lidi, ale po zkušenostech ze Zélandu jsme radši zůstali u dvou. Přece jen, letíme zase s British airways, takže radši nebudeme riskovat.

Jdeme na poslední jídlo u nás. Na letišti je přece v prvním patře docela dobrá jídelna.

Polívka OK, ale nenápadnej malej salátek za stovku nás u pokladny překvapil.

V jídelně testuju wifi na mobilu. Při tom zjišťuju, že jsem si zapomněl dobít baterku, takže pravděpodobně nebudu moct posílat SMSky o našem letu domů. Naštěstí je v jídelně po ruce zásuvka a tak nenápadně dobíjím.

Probíráme si, co by mohlo pánům na letišti vadit při osobní kontrole. Lenka vytáhla lékárničku a v ní nůžky. Rozloučíme se s nimi a vyhazujeme je do popelnice.

Já si radši sundal pásek z kalhot, abych nedělal problémy. Rám mě nepouští. Vracím se, prohledávám kapsy.. ha, mobil. Zkouším to podruhé. Pořád špatný.. aha, hodinky. Zkouším to potřetí. Teď už u sebe fakt nic nemám. Rám pořád pípá. Už si mě berou stranou a přichází osobní prohlídka. Blbý kovový cvočky u kalhot :) Tuším, že budou určitě vadit i pánům v Londýně.. Doufám, že si tam nebudu muset sundávat kalhoty.

Let do Londýna měl trvat dvě hodiny a deset minut. K našemu údivu jsme přiletěli o půl hodiny dřív. Za takový prachy a ani nám to nenechají vychutnat celý. Asi šetří kvůli krizi.

Píšeme SMS, že první část cesty je za náma. Lence to ale nějak nejde odeslat.. Nemá síť. Je to divný, protože jsme si před odletem koupili úplně stejný dobíjecí sim karty od Vodafonu a mě roaming funguje bez problémů. Teď to nemáme jak prověřit.

V Londýně by měl být přestup v pohodě. Přistáli jsme u terminálu 5 a z terminálu 5 nám letí i další letadlo. Opět to není úplně pravda. Terminál 5 má tři části - A, B a C. Z části A do části B se jezdí něčím jako metro a trvá to (aspoň to tak píšou na ceduli) 25 minut. Teď jsme rádi, že máme půl hoďky k dobru z předchozího letu.

Pánům v Londýně kupodivu nevadí moje kalhoty, ale moje boty. Všichni se tu musí povinně zouvat. Nechtěl bych dělat na letišti :)

Konečně sedíme v letadle do Vancouveru. Dlouho se nic neděje. Pak pan kapitán hlásí, že prej omylem naložili do letadla i nějaký zavazadla někoho, kdo s náma nemá letět, možná nalodili i onoho majitele zavazadel do našeho letadla, ale to už nevím přesně, protože můj jazykový cit to v angličtině nedokázal dost dobře rozlišit. Co rozlišit dokázal bylo kapitánovo konstatování - bude to trvat jen PÁR MINUT, než to všechno najdeme a vyložíme. Už vidím, jak během pár minut přistaví plošinu, prohledají celej spodek letadla a najdou zavazadla (možná i s majitelem).

Trvalo to hodinku.

Nejkrásnější chvíle v letadle jsou, když se podává jídlo. Naše letuška mluvila nějak divně, takže jsem jí moc nerozuměl a nemohl jsem si moc poroučet. Když se mě ptala, co chci, převážně jsem odpovídal "té bite" namísto "tý plíís". To mi ta angličtina ale jde.

Letová trasa je záměrně zvolená tak, aby se co nejvíc letělo nad pevninou, takže jsme si to zamířili nad Grónsko. Vůbec jsem nečekal tak nádherný výhledy. Grónsko nás nadchlo.

Let trval asi devět a půl hodiny. Na ukrácení dlouhé chvíle si může člověk pustit nějaký film. Každá sedačka v letadle má v sobě malou televizku. Filmů tam bylo spousta, ale než jsme je všechny stihli proklikat a mohli konstatovat, že tam vlastně není nic zajímavýho, tak už jsme pomalu přistávali.